Autoři
Ondřej Horák[2], Petr Molnár
Publikováno
MOLNÁR, Petr. Důkazní břemeno kolektivních správců ve sporech s uživateli autorských práv. In: ŠMÍD, Michal ČERNÝ a Radka VACOVÁ. Olomoucké dny soukromého práva. Iuridicum Olomoucense, 2018, s. 148-157. Dostupné také z: http://www.michalcerny.net/ODSP18-FV.pdf .
Abstrakt
Příspěvek se věnuje významu a proměnám kategorie cti v českém právu 19. a první poloviny 20. století, zejména v oblasti občanského a úpadkového práva.
Klíčová slova
čest, infamie, ABGB, úpadek, úpadkové právo, občanské právo
Abstract
The paper deals with the significance and changing roles of honor in Czech law from 19th to the first half of the 20th century, especially in civil and bankruptcy law.
Keywords
honor, stigma, ABGB, bankruptcy, bankruptcy law, civil law
I. Úvodní teze[3]
Z tematického hlediska můžeme konkrétně uvést např. urážky na cti, cizoložství, postavení nemanželských dětí či nekalou soutěž, které můžeme pojednat jak odvětvově, tak i komplexně.
II. Základní charakteristika dobového práva z hlediska kategorie cti
A) Nejprve si v souvislosti s kategorií cti uveďme některé tradiční principy, které se odrážely v právu 19. století a první poloviny 20. století. Při srovnání se současným právem (resp. chápáním kategorií svobody a rovnosti) vystupuje zohlednění specifik osoby, prostoru a okolností:
1) zvýšená veřejná ingerence a represivnost – z hlediska zásahů do soukromí, zachování cti (urážky) i důsledků její ztráty (bezectnost);
2) privilegovanost – relevance okolností, společenského postavení a pohlaví;
3) provázanost veřejného a soukromého práva.
K výše uvedeným tezím můžeme příkladmo zmínit:
ad 1) následky odsouzení nastupující ex lege (zvl. ztráta řádů, titulů či úřadů; srov. § 26, 27 a 268 TZ a z. č. 131/1867 ř. z., jímž se mění některá ustanovení obecného zákona trestního a jiná nařízení s nimi spojená, a dále řada vedlejších zákonů[4]) nebo represivní a infamující účinky konkurzu (viz dále);
ad 2) vraždu nemanželského novorozeněte trestanou mírněji než manželského (§ 139 TZ);
ad 3) cizoložství vyvolávající důsledky trestně- i občanskoprávní (§ 502 a 503 TZ; § 67 a 544 ABGB).
Řada otázek související s problematikou cti byla diskutována v rámci příprav unifikovaných právních předpisů zvl. občanského a trestního zákoníku. Protože však nakonec tyto dva stěžejní předpisy schváleny nebyly, tak v zásadě většina recipovaného práva platila až do tzv. právnické dvouletky.
III. Všeobecný občanský zákoník (ABGB) a kategorie cti
Podívejme se blíže na oblast občanského práva (včetně práva rodinného) v souvislosti s ABGB, a to z hlediska statického i dynamického.
A) Ze statického hlediska můžeme zmínit tato ustanovení ABGB zohledňující kategorii cti: vyplňování mezer v zákoně (§ 7); ochranu osobnosti (§ 16) a zvláště jména (§ 43); nutnou obranu a svépomoc (§ 19), zvl. u ochrany držby (§ 344); překážky manželství pro nedostatek mravní mohoucnosti/způsobilosti (§ 61nn.), mj. také pro cizoložství (§ 67); legitimace nemanželských dětí (§ 160nn.), poctivost držitele (§ 326) u nabytí od nevlastníka (§ 376), zastavení cizí věci (§ 456) a vydržení (§ 1460nn.); dědickou nezpůsobilost (§ 540nn.), mj. také pro cizoložství (§ 544); předpisy o omylu (§ 871nn.); neplatnost smlouvy (možnost § 878 a dovolenost § 879); předpisy o náhradě škody u jednání proti dobrým mravům (§ 1295), nezaviněného nebo mimovolného jednání, zvl. u krajní nouze (§ 1306a) a jednání osob dočasně nepříčetných (§ 1310), u poškození na těle (svedení § 1328 jako ochrana pohlavní cti ženy) a na cti (§ 1330). Řada výše uvedených ustanovení je až ve znění třetí dílní novely z roku 1916 a byla pod vlivem německého občanského zákoníku z roku 1896 (zvláště ustanovení o dobrých mravech § 879 a 1295 odst. 2).
Speciální charakter měla ochrana proti nekalé soutěži, původně obsažená v ABGB (§ 1295 a ponovelový § 1330 odst. 2) a později v samostatném zákoně č. 111/1927 Sb. z. a n., který po vzoru Německa obsahoval komplexní úpravu (nejen soukromoprávní, ale i trestní či správní).
B) Z dynamického hlediska můžeme v ABGB rozlišit několik časových vrstev (a s tím spojených inspiračních zdrojů či vlivů), zohledňujících kategorii cti: [5]
Obdobně můžeme po vydání ABGB rozlišit ve vývoji občanského práva několik období (absolutistického konservatismu 1811–1859, liberalismu 1859–1979 a sociální péče po roce 1879)[8], které se odrazily také ve vnímání kategorie cti, jak je patrné např. na problematice lichvy. Zatímco v období liberalismu byly předpisy proti lichvě zrušeny (z. č. 62/1868 ř. z., jímž zrušeny zákony o lichvě[9]), tak v období sociální péče byly opět zavedeny či modifikovány (z. č. 47/1881 ř. z., o pomoci proti nepoctivým jednáním úvěrním, z. č. 77/1885, jímž se mění §§ 2 a 6 zákona č. 62/1868 ř. z., cís. nař. č. 275/1914 ř. z., o lichvě, a z. č. 568/1919 Sb. z. a n., o trestání válečné lichvy.[10] Dále byly vydávány ještě další předpisy týkající se obchodu a úvěru, jako z. č. 36/1884 ř. z., o odporu proti právním činům, jež týkají se jmění dlužníka insolventního, z. č. 70/1896 ř. z., o obchodech splátkových, aj. K tomu přistoupily předpisy týkající se agrárních poměrů, nuceného pojištění či náhrady škody.[11] Tilsch k tomu uvádí: „S větším ohledem na zájmy společnosti souvisí i větší ohled na momenty mravní; čest a víra (Treu und Glauben), dobré mravy (boni mores) patří k slovnímu i myšlenkovému inventáři nynějšího právníka a pokusy o obnovu problému práva přirozeného rovněž svědčí karakteru nové doby. Ochrana slabších, veřejné zájmy, ohledy ethické jsou tedy jen různě zabarvené stránky jednoho a téhož směru sociálního.“[12]
IV. Úpadek a jeho infamující účinky
Dále se zaměřme na úpadkové právo, které mělo v minulosti daleko širší dosah než jen majetkoprávní. Úpadce mohl přijít nejen o veškerý majetek[13], ale zároveň ztratit i své společenské postavení. Ohrožena byla především jeho čest, dobré jméno, zaměstnání a zároveň mu byla v důsledku zahájení konkursního či vyrovnacího řízení odepřena i některá občanská práva.
V průběhu všech vývojových etap úpadkového práva převládalo v Českých zemích tzv. klasické pojetí, jehož prvořadým cílem bylo uspokojení pohledávek věřitelů, a to v co největší možné výši a nejkratší době. Další osud úpadce nebyl předmětem veřejného zájmu,[14] popř. měl sloužit jako odstrašující příklad před nezodpovědným zadlužováním či dokonce podvodným úpadkem.
Rakousko-Uhersko se sice v roce 1868[15] stalo jednou z prvních zemí v Evropě, která zrušila vězení pro dlužníky jako prostředek k vymáhání dluhů,[16] nadále zde však platila řada významných infamujících omezení úpadce.
Tato restriktivní opatření pociťovali i tzv. poctiví dlužníci, kteří řádně a včas nahlásili svůj úpadek a spolupracovali s příslušnými orgány. Navíc postih neminul ani úpadce, kteří se ocitli v nepříznivé hospodářské situaci bez vlastního přičinění, např. z důvodu druhotné platební neschopnosti, přírodní katastrofy nebo válečnému konfliktu.
V následujících odstavcích ve zkratce vysvětlíme hlavní změny, které nastaly ve společenském životě úpadce. Podle druhu konkursu (tj. obecného nebo kupeckého konkursu) pak odliším typy zásahů do politických, občanských a čestných práv a okruh jejich adresátů.[17]
A) Obecný konkurs mohl být uvalen na jmění jakékoliv předlužené fyzické osoby bez ohledu na její povolání či společenské postavení.[18] Po zahájení obecného konkursu byla úpadci pozastavena oprávnění vykonávat činnost advokáta[19], soudce[20], notáře[21], kancelářských pomocníků[22], pomocných poštovních úředníků[23], soudních úředníků[24], zaměstnanců okresních úřadů[25] a jiných státních úředníků[26].
V průběhu konkursního řízení nebylo úpadcům také dovoleno navštěvovat burzu[27], získat oprávnění na prodej soli v pohraničních českých okresích[28] nebo se zúčastnit řádné výroční valné hromady Rakousko-uherské banky[29]. Úpadce také ztratil způsobilost být porotcem v soudním řízení.[30]
Úpadci během konkursního řízení neměli právo volit a být voleni do obecního zastupitelstva[31], do zemské poslanecké sněmovny[32], do poslanecké sněmovny říšské rady[33] a nemohli být zvoleni ani do obecního narovnavacího úřadu[34]. Vyhlášení konkursu pak úpadce ztrácí mandát poslance zemského sněmu, mandát říšského poslance a dočasně nemůže vykonávat ani funkci člena obecního[35] nebo okresního[36] zastupitelstva.[37] Navíc v důsledku konkursu úpadce pozbyl i měšťanského práva a práva čestného měšťanství[38].
B) Kupecký konkurs se vztahoval pouze na kupce, obchodní společnosti a družstva zapsané v Obchodním rejstříku.[39] Uvalením kupeckého konkursu na jmění protokolovaného kupce, veřejného společníka či komplementáře pozbýval tento úpadce volebního práva do říšské rady[40] a způsobilost být porotcem u soudu,[41] a to až do doby uhrazení všech jeho závazků vůči přihlášeným i nepřihlášeným věřitelům.
Vyhlášením konkursu ztratil úpadce také právo volit a být volen do obchodní komory a živnostenských společenstev.[42] Navíc byl vyloučen i z volebního sboru k sestavení živnostenského soudu, z úřadu člena živnostenského soudu a z jiných čestných kupeckých úřadů (např. z rozhodčího soudu burzy nebo z úřadu soudce-laika)[43]. Dále se nesměl stát správcem konkursní podstaty, bursovním jednatelem a bylo mu zakázáno vystupovat v roli zprostředkovatele na burze a při obchodech se zbožím[44].[45]
Po vzniku Československa byla dosavadní právní úprava převzata recepčním zákonem č. 11/1918 Sb. z a n. a následně měněna a doplňována novými předpisy. Podle vyrovnacího řádu cís. nař. č. 337/1914 ř. z. (platícího v Českých zemích) byly omezeny práva dlužníků nejen na dobu trvání konkursního řízení, ale i na průběh vyrovnacího řízení.
Během obou řízení tak dlužník neměl právo volit do obecního zastupitelstva[46], ztratil členství ve smírčí komisi a způsobilost být porotcem u soudu[47], nemohl vykonávat advokacii[48]. Služební poměr učitele či ředitele obecných a měšťanských škol mohl být také po zahájení těchto úpadkových řízení ukončen disciplinární komisí.[49]
Úpadek dlužníka měl značný dopad i na výkon řady dalších povolání. Prohlášení konkursu totiž pro úpadce ihned znamenalo dočasně zbavení služby, pokud byl zaměstnán jako zřízenec finanční stráže[50], příslušník sboru stráže bezpečnosti,[51] státní kancelářský pomocník,[52] sekundární lékař[53], tzv. nižší zaměstnanec silniční, mostní či vodní[54] nebo jako dělnický báňský inspekční asistent[55].
Navíc osoby, na které byl uvalen konkurs, nemohly získat ani některá potřebná zákonná povolení (např. k prodeji výbušných látek[56]), popř. jim bylo kvůli konkursu či vyrovnání jejich udělení odvoláno (např. povolení provozu samostatného nebo soukromého celního skladiště[57]).
Probíhající úpadkové řízení bylo rovněž překážkou pro zvolení nebo jmenování úpadce či dlužníka do reprezentativních a statutárních orgánů. Tyto osoby nemohly být zejména vybrány do správních rad a představenstev ústředních zemědělských svazů a potravinářských organizací[58] a také do sboru delegátů a představenstva nemocenské pojišťovny.[59]
V. Závěr
V tomto příspěvku jsme se snažili představit čest jako komplexní kategorii, která prostupuje celým právním řádem a ovlivňuje tvorbu i aplikaci práva. Zaměřili jsme se především na oblast občanského a úpadkového práva, ať už šlo o (typičtější) omezení či ztrátu práv, tak i o jejich nabývání, přičemž bylo zohledněno statické i dynamické hledisko.
Vybrané zdroje:
ALEX. Historische Rechts- und Gesetzestexte Online. Historické právní a zákonné texty. http://alex.onb.ac.at
HÁCHA, Emil, HOETZEL, Jiří, LAŠTOVKA, Karel, WEYR, František (edd.). Slovník veřejného práva československého. Sv. I–V. Brno: R. M. Rohrer, 1929–1948. /Sv. I. A-J. 1929. – Sv. II. I-O. 1932. – Sv. III. P-Ř. 1934. – Sv. IV. S-T. 1978. – Sv. V. U-Ž. HOETZEL, J., WEYR, F. (edd.). Brno: Rovnost, 1948. – Reprint: Eurolex Bohemia, 2000./
KALLAB, Jaroslav. Trestní právo hmotné platné v zemi české a moravskoslezské. Část obecná i zvláštní. Praha: Melantrich, 1935.
KALLAB, Jaroslav, HERRNRITT, Vilém (edd.). Trestní zákony československé platné v Čechách a v zemi moravskoslezské. 3. přeprac. a rozmn. vyd. Praha: Československý Kompas, 1933. /1. vyd. 1923, 2. vyd. 1927/
KUKLÍK, Jan, SKŘEJPKOVÁ, Petra. Kořeny a inspirace velkých kodifikací: příspěvek k aplikaci „Principů“ E. F. Smidaka. [Praha]: Havlíček Brain Team, 2008.
OTT, Emil. Řízení úpadkové (konkursní): se zřetelem na zákon odpůrčí 18 16/3 84 č. 36 ř. z. a řád exekuční. Praha: Všehrd, 1911.
PRAŽÁK, Jiří. Rakouské právo ústavní. Část 1–3. Praha: Jednota právnická, 1895, 1896 a 1898.
SOLNAŘ, Vladimír et al. Systém českého trestního práva. Praha: Novatrix, 2009.
ŠIDLOVSKÝ, Gejza, VALEŠ, Václav, POLESNÝ, Jan (edd.). Melior est aquisitio scientiae negotiatione argenti: pocta prof. Ignáci Antonínu Hrdinovi, O. Praem. k šedesátým narozeninám. Praha: Královská kanonie premonstrátů na Strahově, 2013.
TILSCH, Emanuel. Občanské právo: část všeobecná. Ed. E. Svoboda. 3. vyd. Praha: Spolek čsl. právníků „Všehrd“, 1925. /Reprint: Wolters Kluwer 2012./
Týž. Sto let rakouského práva občanského. Nástin jeho vývoje od vydání občanského zákonníka do naší doby. Zprávy Právnické Jednoty Moravské v Brně, 1912, roč. 21, č. 1, s. 1–15. /Přednáška v Právnické Jednotě Moravské Jednotě Právnické dne 16. listopadu 1911; též zvl. otisk: Brno 1912./
VESELÝ, František X. (ed.). Všeobecný slovník právní. Díl I–V. Praha: nákl. vl., 1896–1899. /Reprint: Wolters Kluwer 2009./
VOJÁČEK, Ladislav. Urážky, pomluvy, nactiutrhání. Ochrana cti v československém trestním právu. Praha: Eurolex Bohemia 2006.
Seznam odkazů uvedených v příspěvku
[1] HORÁK, Ondřej; MOLNÁR, Petr. Proměny relevance cti v českém právu 19. a první poloviny 20. století, se zvláštním zohledněním občanského a úpadkového práva. Acta Iuridica Olomucensia, 2013, Vol. 8, Supplementum na téma: Ochrana cti – aspekty teoretické, praktické a historické, 71–80.
[2] JUDr. Ondřej Horák, Ph.D., Katedra teorie práva a právních dějin, Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Kontakt: onhorak@post.cz
[3] Zkratky opakovaně citovaných právních předpisů:
TZ: Zákon trestní o zločinech, přečinech a přestupcích (vyhlášený cís. pat. z 27. 5. 1852, č. 117 ř. z.)
ABGB: Všeobecný občanský zákoník (vyhlášený cís. pat. z 1. 6. 1811, č. 946 Sb. z. s.)
[4] KALLAB: Trestní právo hmotné…, s. 111nn.
[5] Srov. TILSCH: Občanské právo…, s. 21nn.
[6] Blíže: DOSTALÍK: Opuštění zásady mala fides superveniens non nocet jako příklad vlivu kanonického práva na ABGB. In Melior est aquisitio…, s. 51–59.
[7] Šířeji: HORÁK: Ratio scripta? K přirozenoprávním vlivům v ABGB. In Melior est aquisitio…, s. 61–69.
[8] Srov. TILSCH: Občanské právo…, s. 27nn., a podrobněji týž: Sto let…, s. 1–15.
[9] V ABGB byly zrušeny § 993 až 998, 1000 a 1196.
[10] Blíže: SCHOLZ, Otto. Heslo „Lichva“. In HÁCHA, E. et al. (edd.): Slovník II, s. 523–533.
[11] Blíže: TILSCH: Občanské právo…, s. 30nn., a týž: Sto let…, s. 10nn.
[12] Týž: Sto let…, s. 10–11.
[13] Úpadci byly ponechány pouze nezbytně nutné obytné prostory a předměty sloužícím potřebám dlužníka, jeho rodiny a čeledi žijících ve společné domácnosti (např. potraviny a palivo na 14 dní, zdravotnické pomůcky a léky, čestné odznaky a řády, předměty k výkonu povolání a církevních bohoslužeb). Úpadce ani jeho rodina však neměli nárok na zajištění obživy z konkursní podstaty a záleželo pouze na vůli věřitelů, zda jim bude poskytnuta. Obživu si měl úpadce zajistit především poskytnutými dary nebo pracovní činností, což bylo velmi obtížné vlivem zákonného omezení výkonu řady povolání v průběhu konkursního řízení. Viz § 105 a 250–251 z. č. 79/1896 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím (exekuční řád), § 1 a 5 konkursního řádu č. 1/1869 ř. z., § 1 odst. 1 a § 5 cís. nař. č. 337/1914 ř. z., § 3 a 6 z. č. 64/1931 Sb. z. a n.
[14] Výjimku představovaly aktivity nadace založené hrabětem Františkem Šporkem, která v Praze již od 20. let 18. století vždy na zelený čtvrtek osvobozovala několik úpadců z vězení pro dlužníky tím, že za ně zaplatila veškeré jejich dluhy. Po zrušení vazby pro dluhy pak od roku 1868 poskytovala peněžité prostředky jedincům, kteří bez svého zavinění zchudli nebo se zadlužili. Viz Vazba pro dluhy. Pražský denník. 10. 4. 1868, roč. 3, č. 101, s. 1. Dostupné z: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7123975 ; Šporkova nadace. Pražský denník. 24. 2. 1874, roč. 9, č. 47, s. 2. Dostupné z: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8285128 .
[15] Viz § 1 z. č. 33/1868 ř. z., jímžto se zrušuje exekutivní vazba pro dluhy.
[16] Blíže: Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM. Sv. XXVI. Zlín: Aion CS, 1997, s. 633.
[17] Viz § 25, 62–64 a 191–193 konkursního řádu č. 1/1869 ř. z.
[18] Viz OTT: Řízení úpadkové…, s. 12–13.
[19] Viz § 1 písm. b) a 34 z. č. 96/1868 ř. z., jímžto se uvádí řád advokátský.
[20] Viz § 4 cís. pat. č.100/1853 ř. z., jímžto se vyhlašuje nový zákon o zřízení vnitřním a řádu jednacím veškerých úřadů soudních..
[21] Viz § 165 písm. d) z. č. 75/1871 ř. z., jímž se zavádí nový řád notářský.
[22] Viz § 25 nař. č. 145/1902 ř. z., o pomocném personálu kancelářském při státních úřadech a u ústavů.
[23] Viz § 6 nař. č. 186/1902 ř. z., kterým upravují se služební poměry poštovských pomocných úředníků, poštovských aspirantův a poštovských pomocníků.
[24] Viz § 4, § 75, § 79 cís. pat. č.100/1853 ř. z., jímžto se vyhlašuje nový zákon o zřízení vnitřním a řádu jednacím veškerých úřadů soudních., § 4 vyhlášky ministerstva zahraničí č. 53/1854 ř. z., jímžto se vyhlašuje umluvení, ježto se stalo mezi císařskou vládou rakouskou a královskou vládou Saskou v Drážďanech o tom, jak se má obapolně předse jíti v případech konkursu.
[25] Viz § 5 nař. č. 51 /1855 ř. z., jímžto se vyhlašuje instrukce úřední, daná úřadům pouze politickým a spojeným úřadům okresním a služnovským.
[26] Viz § 9 cís. nař. č. 64/1860 ř. z., § 1 a 144 z. č. 15/1914 ř. z., o služebním poměru státních úředníků a státních sluhů.
[27] Viz § 5 odst. 3 z. č. 67/1875 ř. z., jenž se týče organisace burs.
[28] Viz § 8 písm. a) Gubernialního listu oběžného č. 52/1849 čes. z. z., o prodeji soli v českých okresích pohraničních za ustanovené snížené ceny.
[29] Viz článek 15 písm. a) stanov Rakousko-uherské banky.
[30] Viz § 5 gubernialního dekretu č. 170/1849 čes. z. z., Předpis o sestavování list porotnických pro soudy tiskové. § 2 z. č. 121/1873 ř. z., o vzdělávání seznamů porotnických.
[31] V letech 1850 až 1864 panovala shodná úprava ve všech částech Českých zemí, která omezovala právo být volen do obecního zastupitelstva z důvodu vyhlášení konkursu. Právo volit do zastupitelstva nebylo v zmíněné době dotčeno. Od roku 1864 však tato úprava platila pouze na Moravě, zatímco v Čechách a v Slezsku se omezení vztahovalo nejen na pasivní, ale i na aktivní volební právo. Pro jednotlivá statutární města byla aplikována zvláštní právní úprava, přičemž v Uherském Hradišti, Jihlavě, Olomouci ztráceli úpadci pouze pasivní volební právo, zatímco v Praze, Liberci a Brně se omezení vztahovala na pasivní i aktivní volební právo. Viz § 35 odst. 2 č. 3 cís. pat. č. 170/1849 ř. z., Prozatimní zákon obecní, čl. X odst. 1 písm. c) z. č. 18/1862 ř. z, jímžto se vyměřují základní pravidla, dle nichž se mají uspořádati záležitosti obecní, § 4 písm. b) a § 10 Řadu volebního v obcích království Českého z. č. 7/1864 čes. z. z., jímžto se vydává zřízení obecní a řád volební v obcích, § 11 písm. c) Řadu volebního v obcích markrabství Moravského z. č. 4/1864 mor. z. z., jímžto se vydává řád obecní a řád volební v obcích, § 40 písm. c) a § 42 z. č. 85/1850 čes. z. z., Obecního řádu královského hlavního města Prahy, § 32 odst. 2 písm. c), § 34 písm. a) vyhlášky c. kr. místodržícího č. 202/1850 čes. z. z., Obecního řádu města Liberec, § 30 odst. 2 písm. c) Obecního řádu pro královské hlavní město Olomouc z. č. 6/1866 mor. z. z., jímžto se vydává obecní statut pro královské hlavní město Olomouc, § 31 písm. c) z. č. 52/1864 mor. z. z., jímžto se vydává statut obecní pro královské město Jihlavu, § 32 písm. c) z. č. 18/1867 mor. z. z., jímžto se vydává statut obecní pro královské město Uherské Hradiště, § 39 písm. c) a § 41 písm. c) z. č. 126/1850 mor. z. z., Prozatímního obecního řádu pro zemské hlavní město Brno, §10 odst. 3, § 13 odst. 1 Obecního řádu volebního pro zemské hlavní město Brno z. č. 56/1905 mor. z. z., kterým se vydává nový řád obecní a nový řád volební pro zemské hlavní město Brno.
[32] V letech 1850 až 1869 panovala ve všech částech Českých zemí shodná právní úprava vymezující ztrátu aktivního i pasivního práva v důsledku vyhlášení konkursu. Od roku 1869 dochází na Moravě ke změně, kde účinky uvalení konkurzu se vztahovaly pouze na volitelnost do Moravského zemského sněmu a nikoliv na právo volit do zmíněného sněmu. O ztrátě volebního práva do Českého zemského sněmu viz § 15 cís. pat. č. 21/1850 ř. z., jímžto se dává a prohlašuje ústava zemská pro království České s náležejícím k ní řádem volebním sněmu zemského a § 3 písm. b) z. č. 8/1870 čes. z. z., jenž se týče změny některých §§ řádu volebního do sněmu zemského v království Českém., do Slezského zemského sněmu viz § 15 cís. pat. č. 11/1850 ř. z., jímžto se dává a prohlašuje ústava zemská pro vojvodství Horno- a Dolnoslezské s náležejícím k ni řádem volebním sněmu zemského a § 18 č. 3 z. č. 33/1875 slez. z. z., do Moravského zemského sněmu viz § 15 cís. pat. č. 18/1850 ř. z., jímžto se dává a prohlašuje ústava zemská pro markrabství Moravské s náležejícím k ní řádem volebním sněmu zemského, § 17 písm. c) a § 18 Řádu volebního do sněmu moravského z. č. 24/1861 mor. z. z., a § 18 z. č. 10/1869 z. z.
[33] Viz § 20 odst. 3 z. č. 41/1873 ř. z., jenž se týče volení údův poslanecké sněmovny rady říšské, ve znění z. č. 169/1896 ř. z.
[34] Viz § 5 odst. 2 z. č. 12/1873 z. z., jímžto se vydávají ustanovení, týkající se úřadů narovnavacích, za příčinou pokusu o narovnání mezi stranami spornými.
[35] Viz čl. X odst.2 z.č. 18/1862 ř. z, jímžto se vyměřují základní pravidla, dle nichž se mají uspořádati záležitosti obecní., § 26 Zřízení obecního království Českého z. č. 7/1864 čes. z. z., jimžto se vydává zřízení obecní a řád volební v obcích, § 25 Řádu obecního Markrabství Moravského z. č. 4/1864 mor. z. z., jimžto se vydává řád obecní a řád volební v obcích, a § 58 odst. 2 písm. c) Obecního řádu pro královské hlavní město Olomouc z. č. 6/1866 mor. z. z., jímžto se vydává obecní statut pro královské hlavní město Olomouc.
[36] Viz § 48 z. č. 27/1864 čes. z. z., o zastupitelstvu okresním království Českého.
[37] Viz PRAŽÁK: Rakouské právo ústavní. Část první, Ústava obecní, s. 175 a 178; týž: Rakouské právo ústavní. Část druhá, Ústava zemská, s. 38, 39, 49, a 79–81, a týž: Rakouské právo ústavní. Část třetí, Ústava říšská, s. 162 a 201.
[38] Viz § 23 písm. d) a § 24 z. č. 85/1850 čes. z. z., Obecního řádu královského hlavního města Prahy. § 18 písm. c) vyhlášky c. kr. místodržícího č. 202/1850 čes. z. z., Obecního řádu města Liberec. K tomu: PRAŽÁK: Rakouské právo ústavní. Část první, Ústava obecní, s. 143.
[39] OTT: Řízení úpadkové…, s. 12–13.
[40] Viz § 8 odst. 3 z. č. 17/1907 ř. z., o volbě členů poslanecké sněmovny říšské rady.
[41] Viz § 2 z. č. 121/1873 ř. z., o zdělávání seznamů porotnických.
[42] § 7, § 11 z. č. 85/1868 ř. z., jenž se týče organizace komor obchodnických a živnostnických.
[43] Viz OTT: Řízení úpadkové…, s. 15.
[44] Viz § 84c písm. c) z. č. 68/1875 ř. z., jenž se týče obchodních dohodců či sesnálů.
[45] Viz § 246–247 konkursního řádu č. 1/1869 ř. z.
[46] Viz § 3 z. č. 75/1919 Sb. z. a n., kterým vydává se řád volení v obcích republiky Československé, § 3 z. č. 663/1919 Sb. z. a n., o stálých seznamech voličských, a § 3 odst. 1 vyhlášky ministra vnitra č. 123/1933 Sb. z. a n., o úplném znění zákona, kterým vydává se řád volení v obcích republiky Československé.
[47] Viz § 2 z. č. 278/1919 Sb. z. a n., o sestavování seznamu porotců.
[48] § 2 a 3 z. č. 40/1922 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení o advokátech.
[49] § 136 vl. nař. č. 162/1928 Sb. z. a n., o služebním poměru učitelstva obecných a občanských (měšťanských) škol.
[50] Viz § 72 odst. 2 vl. nař. č. 202/1930 Sb. z. a n., kterým se provádějí předpisy o organisaci finanční stráže.
[51] Zejm. strážníci, obvodní inspektoři a policejní agenti – viz § 48 vl. nař. 295/1922 Sb. z. a n., o sborech stráže bezpečnosti.
[52] Viz § 51 odst. 1 vl. nař. č. 113/1926 Sb. z. a n., o úpravě služebních a platových poměrů státních zaměstnanců v pomocné kancelářské službě.
[53] Viz § 35 odst. 1 vl. nař. č. 21/1927 Sb. z. a n., o úpravě služebních a platových poměrů sekundárních lékařů.
[54] Tj. cestář, montér, pomocník na zdymadlech, poříční, pobřežní a přístavní strážník, topič a lodník na státních parolodích a motorových člunech – viz § 41 odst. 1 vl. nař. č. 133/1928 Sb. z. a n., o úpravě služebních a platových poměrů nižších orgánů silničních, mostních a vodních v oboru ministerstva veřejných prací.
[55] Viz §10 odst. 1 vl. nař. č. 222/1934 Sb. z. a n., kterým se stanoví obvody a sídla báňských inspektorátů.
[56] Viz § 5 vl. nař. č. 615/1920 Sb. z. a n., o monopolu výbušných látek.
[57] Viz § 88 vl. nař. č. 168/1927 Sb. z. a n., jímž se provádí celní zákon.
[58] Např. do Českomoravského svazu pro dobytek, maso a ryby nebo do Ústředí pro hospodaření se zemědělskými výrobky: viz § 12 odst. 1 písm. c) Příl. 1 vl. nař. č. 208/1939 Sb., o úpravě obchodu s jatečným dobytkem, masem a masnými výrobky, a § 15 odst. 2 písm. b) vl. nař. č. 316/1948 Sb., kterým se upravují právní poměry Ústředí pro hospodaření se zemědělskými výrobky.
[59] Viz § 60 odst. 3 písm. d) z. č. 221/1924 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, a § 33 odst. 4 písm. b) vyhlášky ministra sociální péče č. 185/1928 Sb. z. a n.
